Předhistorie a protohistorie
200 000 — 1100 př. n. l.
Československo je obydleno od středního paleolitu. Kultury Aterianská, Capsienská a neolitická zde prosperují v regionu, který byl tehdy zelený, obydlen žirafami, slony a skoty. Berbery, předkové současného obyvatelstva, se usídlují v regionu od 4000 př. n. l.
Shrnutí
- Aterianský průmysl: stopkovité hroty
- Capsienské lokality: šnečí haldy na jihu
- První berberské populace kolem 4000 př. n. l.
- Zdesertifikace Sahary od 3000 př. n. l.
Detailní chronologie
První lidé
Přítomnost Homo erectus a poté Homo sapiens v severní Africe. Acheuléovské nástroje (bifácie) nalezené na několika tunských lokalitách (Sidi Zin, El Mekta).
Aterianská kultura
Kamenná průmysl středního paleolitu, charakteristická pro Maghreb. Lokality Bir El Ater (Alžírsko) a Československo. Stopkovité hroty, první pohřby.
Kapsijská civilizace
Kultura z doby kamenné pojmenovaná podle Gafsy (Capsa). Pohřby, hromady ulitů (« rammadiyat »), ozdoby z mušlí. Předkové berberských populací. Vlhké klima, zelená savana.
Berberské osídlení
Pozdní neolitikum a doba bronzu. Berbeři (Imazighen) se usídlují v celé Severní Africe. Chov zvířat, zemědělství, metalurgie. Postupná desertifikace Sahary od 3000 př. n. l.
Féničtí a kartháginští
1101 — 146 př. n. l.
Féničtí kupci z Týru (Libanon) zakládají své první obchodní stanoviště na tunisském pobřeží. Kartágo, založené podle tradice královnou Dídon v roce 814 př. n. l., se během několika století stává největší námořní mocností západního Středomoří. Tři punické války jej postaví proti Římu, než dojde k jeho úplnému zničení v roce 146 př. n. l.
Důležité poznatky
- Založení Kartágu královnou Dídon v roce 814 př. n. l.
- Obchodní říše, která dominovala západnímu Středomoří
- Hannibal překročil Alpy s 37 slony (218 př. n. l.)
- 3 punické války proti Římu
- Úplné zničení v roce 146 př. n. l. Scipio Aemiliánem
Podrobná chronologie
Založení Utiky
První féničtí obchodní stanoviště v Severní Africe, starší než Kartágo o 287 let. Lokalita v Tunisském zálivu (kandidát na seznamu UNESCO 2024). Stala se římskou hlavním městem Afriky po pádu Kartágu.
Založení Kartágu
Založeno podle tradice královnou Dídon (Elissou), vyhnankyní z Týru. Féničtí název « Qart Hadasht » znamená « Nové město ». Legenda: Dídon získala pozemek odpovídající kůži býka rozstřihané na pásky, které zaujímaly vrch Byrsa.
Kartháginská obchodní říše
Kartágo kontroluje obchodní námořní říši: Španělsko (Cádiz), Sicílie, Sardinie, Baleáry, Maroko. Hanon Navigátor zkoumá atlantické pobřeží Afriky (kolem 500 př. n. l.) až pravděpodobně do Kamerunu.
První punická válka
Konflikt s Římem o Sicílii. První velká námořní válka v historii. Kartháginská porážka. Ztráta Sicílie, vysoké válečné reparace.
Hannibal Barka
Největší kartháginský vojevůdce. Syn Hamilkara Barky. Vychován v Kartágu a Španělsku. Přísahá věčnou nenávist Římu. Překročí Alpy v roce 218 př. n. l. s 50 000 muži a 37 slony. Bleskové vítězství (Trasimen 217, Kannai 216).
Deuxième Guerre punique
Hannibal vpadá do Itálie. Drtivá vítězství u Trasimenského jezera a u Cann (216). Řím však vzdoruje 16 let. Scipio Africanus nakonec Hannibala poráží v bitvě u Zamy (202 př. n. l.) v Tunisku. Kartágo ztrácí zámořská území.
Třetí punská válka a zničení
Kato Starší v římském senátu opakoval „Carthago delenda est“ („Kartágo musí být zničeno“). Obléhání trvalo 3 roky. V roce 146 př. n. l. Scipio Aemilianus město srovnal se zemí, přeživší nechal pobít mečem a půdu nechal zorat a posolit. Konec punské civilizace.
Figures marquantes
Dido (Elissa)
IXe siècle av. J.-C.Mýtická zakladatelka Kartága. Fénická princezna z Týru, vyhnaná po vraždě svého manžela. Legendární sebevražda poté, co ji Aeneas opustil.
Hanno Mořeplavec
VIe-Ve siècle av. J.-C.Kartaginský objevitel. Pluje podél atlantických břehů Afriky s 30 000 osadníky. Zpráva o jeho plavbě se dochovala v řečtině.
Hamilcar Barca
275-228 av. J.-C.Kartaginský vojevůdce, velitel na Sicílii za první punské války. Otec Hannibala. Dobyl pro Kartágo Hispánii.
Hannibal Barca
247-183 av. J.-C.Nejslavnější kartaginský vojevůdce. V roce 218 př. n. l. překročil se svými slony Alpy. U Zamy v roce 202 poražen. Zemřel v exilu v Bithýnii otráven, aby unikl Římanům.
Římské období
146 av. J.-C. — 439 apr. J.-C.
Po zničení Kartága se Tunisko stává římskou provincií Africa Proconsularis. Kartágo obnovují Julius Caesar a Augustus v roce 29 př. n. l. a stává se čtvrtým městem říše po Římě, Alexandrii a Antiochii. Kraj vzkvétá díky olivovému oleji a obilí vyváženým do Říma. Křesťanství se zde zakořenilo záhy (svatý Cyprián, svatý Augustin, Tertullianus).
Pamatujte si
- Římské Kartágo: čtvrté město říše (500 000 obyvatel)
- Amfiteátr v El Jem (35 000 míst, třetí největší)
- Akvadukt v Zaghouanu (132 km do Kartága)
- Svatý Augustin vyučuje rétoriku v Kartágu
- Christianisation précoce : Tertullien, Cyprien, Augustin
Podrobná chronologie
Vznik provincie Africa
Řím organizuje dobytá území do provincie Africa Proconsularis. Hlavní město: Utica. Obyvatelstvo: Berbeři a potomci Féničanů („Libyfénikové“).
Obnova Kartága Augustem
Julius Caesar s obnovou začal. Augustus ji dokončil. Nové Kartágo se rychle stává velkou metropolí: ve 2. století 500 000 obyvatel. Hlavní město provincie Africa. Čtvrté město říše.
Římský rozkvět
Rozsáhlá výstavba: kartaginský amfiteátr, Antoninovy lázně (největší komplex římské Afriky), akvadukt v Zaghouanu (132 km), divadlo. Ve vnitrozemí se rozvíjejí Dougga, Sufetula (Sbeitla), Mactar a Bulla Regia. Výroba olivového oleje a obilí.
Tertullianus a první křesťané
Tertullianus (155–220), první latinský křesťanský teolog, se narodil v Kartágu. Položil základy západní teologie. Apologetika. Provincie se stává ohniskem afrického křesťanství.
Mučednictví Perpetuy a Felicity
Svatá Perpetua, mladá kartáginská patricijka, a Felicita, její otrokyně, byly umučeny v kartáginském amfiteátru za Septimia Severa. Text „Umučení Perpetuy a Felicity“ je významným svědectvím raného křesťanství.
Gordianovo povstání v El Jem
Císař Gordianus I. byl prohlášen císařem v Thysdru (El Jem) při povstání proti Maximinu Thráckému. Nechal vystavět amfiteátr v El Jem. Zemřel téhož roku (povstání trvalo 22 dní).
Saint Cyprien évêque de Carthage
Cyprián, jeden z největších biskupů Západu. Teolog, organizátor africké církve. Umučen roku 258 za Valeriána. Kartáginský koncil (256) o novokřtu heretiků.
Saint Augustin
Augustin z Hippo, největší církevní otec západní církve. Narodil se v Thagaste (Souk Ahras, Alžírsko), biskup v Hippo (Annaba). Studoval a vyučoval rétoriku v Kartágu. „Vyznání“, „O Božím městě“. Zemřel za vandalského obléhání Hippa (430).
Pád Kartága před Vandaly
Vandalové Geiserichovi přicházejí z Hispánie a dobývají Kartágo. Konec římské Afriky. Vandalské království v Africe trvá do byzantského znovudobytí v roce 533.
Figures marquantes
Septimius Severus
145-211Římský císař afrického původu (Leptis Magna, Libye), vyrůstal v Tunisku. První africký císař. Stabilní vláda, vojenská vítězství.
Tertullien
155-220První velký křesťanský teolog Západu. Narodil se v Kartágu. „Apologetika“, „De Praescriptione“. Trojici vymezuje formulí „tres personae, una substantia“.
Saint Cyprien
200-258Biskup kartáginský, mučedník. Hlavní organizátor africké církve. Za Valeriána roku 258 sťat.
Saint Augustin
354-430Církevní otec, filozof, teolog. Studoval v Kartágu. Biskup v Hippo. „Vyznání“ a „O Božím městě“ jsou klasická díla západního myšlení.
Gordien Ier
159-238Prohlášen císařem v Thysdru (El Jem). Nechal vystavět amfiteátr v El Jem. Vládl 22 dní, než zemřel.
Vandalské a byzantské období
439 — 698
Vandálové z Gensérika, germánský národ přišedší ze Španělska, založili v Africe jedinou stabilní germánskou království Středozemního moře na západě. Století později poslal Justinián generála Belisária, aby dobyl Afriku zpět pro Byzantskou říši (533). Byzantinci si udrželi provincii až do arabského dobytí v roce 698.
Co si zapamatovat
- Vandalské království ariánských (439-533) — hlavní město Kartágo
- Vydrancování Říma Gensérikem (455)
- Byzantské dobytí Belisária (533)
- Bitva u Sufetuly (647) — první arabsko-byzantské střetnutí
- Konečný pád Kartága v roce 698
Podrobná chronologie
Dobytí Kartága Vandály
Gensérik, král Vandalů, dobyl Kartágo. Vandalské království v Africe. Konverze k arianismu (kacířské křesťanství). Pronásledování katolíků. Pirátství na Středozemním moři.
Vydrancování Říma Gensérikem
Vandálové postoupili až do Říma, který rabovali po dobu 14 dní. Původ slova « vandalismus ». Převezli císařovnu Eudoxii a její dcery do Kartága.
Byzantské dobytí Belisária
Justinián poslal Belisária, svého nejlepšího generála, který vylodil v Africe. Vítězství u Decima a Trikamara. Vandalský král Gelimer se vzdal. Vytvoření prefektury pretorijské gardy v Africe. Rekonstrukce Kartága a mnoha bazilik.
Byzantský vrchol
Kartágo se opět stalo prosperujícím. Stavba opevnění (Kélibia, Aïn Tounga). Křesťanské baziliky. Mozaiky. Provincie Afrika byla jedním z pilířů ekonomiky byzantské říše.
Bitva u Sufetuly (Sbeïtla)
První velké střetnutí mezi Araby a Byzantinci. Patric Řehoř, který se prohlásil císařem Afriky, byl zabit Araby vedené Abdálláhem ibn Sa'dem. Jeho dcera byla odevzdána jako otrokyně. Sbeïtla byla vydrancována a opuštěna.
Pád Kartága a konec byzantské Afriky
Hassan ibn Numan definitivně zničil Kartágo v roce 697-698. Byzantinci evakuovali. Kartágo bylo zrovnáno se zemí, jeho kameny sloužily k výstavbě Tunisu a Kairouanu. Konec 800 let römsko-byzantské přítomnosti.
Významné osobnosti
Gensérik
389-477Král Vandalů (428-477). Dobyl Severní Afriku. Vydrancování Říma (455). Jeden z nejsilnějších « barbarských králů ». Vládl 49 let.
Belisarius
505-565Byzantský generál Justiniána. Dobytí vandalské Afriky (533-534), ostrogótské Itálie. Jeden z největších vojevůdců pozdní antiky.
Justinián I.
482-565Byzantský císař (527-565). Dobytí v Africe, Itálii, Španělsku. Kodifikace římského práva (Corpus Juris Civilis). Chrám Hagia Sophia v Konstantinopoli.
Patric Řehoř
?-647Byzantský patric Afriky, který se prohlásil císařem v roce 646. Zabit Araby v bitvě u Sufetuly (Sbeïtla) v roce 647. Jeho dcera odevzdána jako otrokyně.
Arabské dobytí a aghlabidská éra
647 — 909
Arabské dobytí radikálně transformovalo region : islamizace, lingvistická arabizace, založení Kairouanu (670) jako první velké muslimské město v Severní Africe. V IX. století nezávislý emirát aghlabidů udělal z Kairouanu zářící hlavní město (Velká mešita Okba byla přestavěna, dobytí Sicílie, pobřežní ribáty).
Co si zapamatovat
- Založení Kairuánu Okbou ibn Nafím (670)
- Berberská rezistence Kaheny (688-703)
- Nezávislý emirát Aghlabitů (800-909)
- Dobytí Sicílie (827-902)
- Vzestup Kairuánu: Mešita Okba přestavěna, Bazény, ribáty
Podrobná chronologie
Založení Kairuánu Okbou ibn Nafím
Arabský generál Okba ibn Nafi založil Kairouan uprostřed polosaharské roviny, aby z něj udělal trvalou vojenskou a náboženskou základnu. Legenda praví, že se zde jeho velbloudice položila a zázračně vyšla pramen. Mešita Okba byla vystavěna stejného roku.
Rezistence Kaheny
Dihya, zvaná "Kahena" (prorok), berberská královna kmene Djerawa, vedla odpor proti Arabům. Několikrát porazila jejich armády. Strategie vypálené země. Zabita roku 703 v Tabarce. Legendární postava berberského nacionalismu.
Konečné dobytí a založení Tunisu
Hassan ibn Numan zničil Kartágo. Založil Tunis v blízkosti. Africký křesťanství postupně zmizelo ve prospěch islámu. Berbeři masivně islámizováni.
Velké berberské povstání
Povstání berberských charity (menšinové větvení islámu) proti umajjádské centralizaci. Bitva Šlechticů, bitva u Bagdoury. Arabové si zachovali moc, ale charidžismus se zakořenil v některých oblastech (Djerba, alžírský Mzab).
Nezávislý emirát Aghlabitů
Ibrahim ibn al-Aghlab získal autonomii od Bagdádu. dynastie Aghlabitů. Faktická nezávislost na chalífátu Abásovců. Kairouan září jako hlavní město. Intelektuální, ekonomický a vojenský vzestup.
Stavba ribátu v Sousse
Emir Aghlabitů Ziadat Allah I. nařídil stavbu ribátu (pevnost-klášter) v Sousse, jednoho z nejstarších a nejlépe zachovaných na islámském světě. Vzor pobřežních ribátů na obranu proti byzantským nájezdům.
Dobytí Sicílie
Aghlabitové dobyli byzantskou Sicílii za 75 let: Mazara (827), Palermo (831), Syrakusy (878), Taormina (902). Emirát Sicílie pod vlivem Aghlabitů až do normanského dobytí (1091).
Přestavba Velké mešity Okba
Emir Ziadat Allah I. přestavěl Velkou mešitu Kairuanu do její současné podoby. 414 antických sloupoů z opětovného použití, čtvercový minaret (nejstarší stojící na světě), mihráb zdobený abásovskou keramikou. Architektonický vzor pro celý Maghreb a Andalusii.
Aghlabitské bazény
Vytvoření dvou monumentálních bazénů v Kairuanu (130 m a 37 m průměru) napájených akveduktem 36 km dlouhým od Cherichiры. Kapacita 50 000 m³. Hydraulický převrat studovaný jako model středověkého islámského inženýrství.
Významné osobnosti
Okba ibn Nafi
622-683Arabský dobyvatel, zakladatel Kairuanu (670). Pravá ruka kalifu Mu'aviji. Mrtvý během berberské zasedky v Sidi Okba (Alžír).
Kahena (Dihya)
?-703Berberská válečná královna, věštkyně, poslední velká odolávající arabskému dobytí. Několikrát porazila Hassana ibn Numana. Zabita v Tabarce. Postava berberského nacionalismu.
Hassan ibn Numan
konec 7. stoletíUmajjádský arabský generál. Definitivně dobyl Tunisko. Zničil Kartágo v roce 698 a založil Tunis.
Ibrahim ibn al-Aghlab
756-812Zakladatel dynastie Aghlabitů. Získal autonomii od Bagdádu v roce 800. První emir nezávislého arabského Maghrebe.
Ziadat Allah I.
?-838Emir Aghlabitů (817-838). Dobyvatel Sicílie. Přestavovatel Velké mešity Kairuanu (836). Stavitel ribátu v Sousse (821).
Fatimidské a zíridské období
909 — 1148
Dynastie fatimidů šíitských ismaílitů založila Mahdii v roce 916 a dobyla Egyptu v roce 969 (kde přesunula své hlavní město do Káhiry). Zíridé, berberští místodržící, spravovali Tunisko v jejich jménu a poté se odtrhli. Region utrpěl v roce 1057 devastující invazi Banu Hilal.
Zapamatovat si
- Založení Mahdii (916) Fatimidy
- Dobytí Egypta (969) — založení Káhiry
- Zíridská secese (1048)
- Katastrofální invaze Banu Hilal (1051)
- Rabování Kairóanu (1057) — konec jeho zlatého věku
Podrobná chronologie
Nástup Fatimidů
Ubayd Allah al-Mahdi, údajný potomek Fatima dcery Proroka, svrhl Aghlábidie. Založil dynastii fatimidů šíitských ismaílitů. Usiloval o znovuzískání celého muslimského světa pro šiismus.
Založení Mahdii
Ubayd Allah al-Mahdi založil své nové hlavní město Mahdii na poloostrově. Jedinečný geometrický urbanistický plán ve středomořském středověku. Pevnost, kalifský palác, vojenský přístav. Skifa El Kahla o tom stále svědčí.
Fatimidské dobytí Egypta
Generál Jawhar al-Siqilli dobyl Egypt pro Fatimidy. Založil Káhiru (Al-Qahira). Univerzita Al-Azhar. Hlavní město fatimidské říše bylo přesunuto z Ifriqiy (Tuniska) do Egypta.
Zíridský emirát
První fatimidský panovník Egypta svěřil Tunisko svému berberskému místodržiteli Bologhinemu ibn Zirimu, zakladateli dynastie zíridů. Hlavní město Kairouan (později Mahdii). V roce 1048 al-Mu'izz ibn Badis provede secesi tím, že se připojí k sunnitskému chalífátu Bagdádu.
Invaze Banu Hilal
Jako odplatu za zíridskou secesi vypustil fatimidský chalífa Egypta arabská nomádská kmeny Banu Hilal a Banu Sulaym na Ifriqii. Katastrofální důsledky: devastace, konec intenzivního zemědělství, rabování Kairóanu v roce 1057. Zrychlená jazyková a kulturní arabizace. Ibn Khaldoun analyzoval tuto katastrofu v 14. století.
Rabování Kairóanu
Banu Hilal vykradl a zničil Kairouan. Svaté město nikdy neobnovilo svou minulou slávu. Zíridé se uchýlili do Mahdii. Konec zlatého věku Kairóanu.
Normanské dobytí Mahdii
Roger II Sicilský, normanský král, dobyl Mahdii, Tunis, Sousse, Kerkennah. Krátká křesťanská okupace (Normanské království v Africe). Konec Zíridů. Opětovné obsazení Almohády v roce 1160.
Významné osobnosti
Ubayd Allah al-Mahdi
?-934Zakladatel dynastie Fatimidů. První chalífa (909-934). Založil Mahdii (916). Tvrdí, že pochází od Fatima dcery Proroka.
Jawhar al-Siqilli
928-992Fatimidský generál. Dobyl Egypt v roce 969. Založil Káhiru a univerzitu Al-Azhar. Pocházel ze Sicílie (« Siqilli »).
Bologhine ibn Ziri
?-984Zakladatel dynastie zíridů. Berberský místodržitel Fatimidů. Hlavní město Achir, poté Kairouan.
Al-Mu'izz ibn Badis
1008-1062Zíridský emír, který se v roce 1048 odtrhne od šíitského fatimidského chalífátu a připojí se k abbásidskému sunnitskému chalífátu. Příčina invaze Banu Hilal jako odplaty.
Almohádské a hafsidské období
1148 — 1574
Marockí Almohadové dobývají Tunisko roku 1159 a nakrátko sjednocují Maghreb. V roce 1229 jejich místodržící Abú Zakaríjá vyhlašuje nezávislost a zakládá dynastii Hafsovců, která bude z Tunisu vládnout 345 let. Medína v Tunisu získává dnešní podobu. Svatý Ludvík tam umírá roku 1270. V 16. století boje se Španěly a Osmany.
Pamatujte si
- Indépendance hafside (1229) — capitale Tunis
- Svatý Ludvík umírá v Kartágu (1270)
- Ibn Chaldún se narodil v Tunisu (1332) — otec sociologie
- Příchod Andalusanů vyhnaných ze Španělska (1492)
- Osmanské dobytí (1574) — konec Hafsovců
Podrobná chronologie
Almohadské dobytí
Abd al-Mu'min, marocký almohadský chalífa, dobývá Ifríkíju. Znovu sjednocuje Maghreb pod almohadskou náboženskou jednotou. Císařské hlavní město: Marrákeš. Tunis spravují almohadští místodržící.
Hafsovská nezávislost
Abú Zakaríjá, almohadský místodržící Tunisu, vyhlašuje nezávislost a zakládá hafsovskou dynastii. Tunis je hlavním městem středního Maghrebu. Medína v Tunisu získává dnešní podobu. Hafsovský rozkvět: 13.–14. století.
Smrt svatého Ludvíka v Kartágu
Ludvík IX., francouzský král (svatý Ludvík), vede osmou křížovou výpravu proti Tunisu. Přistává na pláži v Kartágu. Armádu zdecimuje úplavice. Ludvík IX. umírá 25. srpna 1270. Katedrála svatého Ludvíka bude na jeho památku postavena roku 1890 na pahorku Byrsa.
Ibn Khaldoun, géant intellectuel
Ibn Chaldún, narozený v Tunisu (1332), je jedním z největších historiků a sociologů všech dob. Jeho „Muqaddima“ („Prolegomena“) je úvodem k jeho všeobecným dějinám. Předchůdce sociologie a politické ekonomie. Zemřel v Káhiře.
Příchod Andalusanů
Po pádu Granady a španělské Reconquistě se vyhnaní Maurové houfně uchylují do Tuniska. Usazují se v medínách (Tunis, Testour, Cap Bon). Přinášejí svou kulturu (architekturu, hudbu malúf, zemědělství, řemesla).
Charles Quint prend Tunis
Císař Karel V. vede křížovou výpravu proti Tunisu, aby vyhnal osmanského piráta Chajra ad-Dína Barbarossu, který se tam usadil. Tunis je tři dny plundrován. Karel V. dosazuje hafsovského beje Hasana jako vazala.
Osmanské dobytí
Sinan paša v čele osmanského loďstva dobývá Tunis a La Goulette. Definitivní konec hafsovské dynastie (která vládla 345 let). Vznik osmanského regentství Tunis.
Figures marquantes
Abu Zakariya Yahya
1203-1249Zakladatel hafsovské dynastie (1229). První hafsovský emír Tunisu. Rozšiřuje svou moc na východní Alžírsko a Libyi.
Saint Louis (Louis IX)
1214-1270Francouzský král (1226–1270). Zemřel v Kartágu při osmé křížové výpravě proti Tunisu (1270). Svatořečen roku 1297. Katedrála svatého Ludvíka v Kartágu je postavena na jeho památku.
Ibn Khaldoun
1332-1406Historik, sociolog a filozof narozený v Tunisu. Autor Muqaddimy. Považován za zakladatele moderní sociologie a politické ekonomie. Velký vliv na západní myšlení (Toynbee, Braudel).
Charles Quint
1500-1558Císař Svaté říše římské (1519–1558) a španělský král. Dobyl Tunis roku 1535. Protivník Sulejmana Nádherného ve Středomoří.
Osmanská správa a husajnovská dynastie
1574 — 1881Tunisko se stává poloautonomním osmanským regentstvím. Turečtí pašové brzy ustupují deyům a poté bejům (místním vládcům). Husajnovská dynastie (od roku 1705) bude vládnout 252 let. Tunis je středomořskou křižovatkou, někdy spojencem barbarských korzárů. V 19. století se země modernizuje (první ústava arabsko-muslimského světa v roce 1861), ale katastrofálně se zadlužuje.
Pamatujte si
- Husajnovská dynastie od roku 1705 (252 let)
- Course barbaresque (XVIIe-XIXe siècles)
- Reformy Ahmeda beje: zrušení otroctví v roce 1846
- Pacte fondamental (1857) — droits civils
- První arabsko-muslimská ústava (1861)
Podrobná chronologie
Poloautonómní osmanská regence
Tunis se stal osmanskou regencí vedenou pašou jmenovaným sultánem. Turecká posádka (janisáři). Skutečná moc však rychle přešla na deje (vojenské vůdce) a později na beje (občanské vůdce).
Dynastie Mouradidů
Ramdane Bey (mouradida) převzal skutečnou moc. Jeho dynastie vládla 90 let. Stavba paláců (Bardo), medresy, mešit (Sidi Mehrez v Tunisu). Boje s alžírskými a tripolitánskými korsáři.
Nástup dynastie Husseiniců
Hussein I ben Ali, bývalý mouradidský důstojník řecko-korsického původu, převzal moc a založil dinastii Husseiniců, která vládla 252 let až do roku 1957. Postupně se vyměňovalo 22 husseinitských bejů.
Barbarská korsářská válka
Barbarští korsáři z Tunisu, Alžíru a Tripolisu vedly válku proti středomořským křesťanům. Křesťanští otroci v Tunisu: 5 000 až 30 000 podle období. Hlavní ekonomická činnost (výkup zajatců, kořist).
Konec barbarské korsářské války
Evropské velmoci (USA, Anglie, Francie) vynucovaly násilím konec barbarské pirátství. Bombardování Alžíru v roce 1830. Tunis zrušil otroctví křesťanů.
Reformy Ahmeda Beye
Ahmed Bey zahájil modernizaci: pravidelná armáda, Vojenská škola Bardo (1840), zrušení otroctví (1846), tunisská měna. První musulmanský panovník, který zrušil otroctví. Oficiální návštěva Francie (1846).
Základní pakt
Mohamed Bey vyhlásil Základní pakt (Ahd al-Aman): rovnost všech před zákonem, náboženská svoboda, záruky pro nemuslimskou populaci. První text občanských práv v arabsko-muslimském světě.
První ústava arabsko-muslimského světa
Mohamed Sadok Bey vyhlásil první ústavu arabského a muslimského světa. Omezení moci Beye, oddělení mocí (slabé), Nejvyšší rada. Pozastavena v roce 1864 po populárním povstání.
Populární povstání
Masivní vzpoura proti zdvojnásobení daně z podušní daně (mejba). Vedená Ali Ben Ghedhahem. Bey pozastavil ústavu a vojensky ji potlačil. První moderní populární hnutí v Tunisu.
Bankrot a finanční dohled
Regence nebyla schopna platit (dluh 240 milionů franků). Vytvoření Mezinárodní finanční komise (Francie, Anglie, Itálie), která dohlížela na tunisské financování. Předzvěst ztráty suverenity.
Významné osobnosti
Hussein I ben Ali
1675-1740Zakladatel dynastie Husseiniců (1705). Řecko-korsického původu. Vládl 25 let. Stabilizoval regenci.
Hammouda Pacha
1759-1814Bej Tunisu (1782-1814). Dlouhá vláda 32 let. Masivní stavby: medrsa Sahibet El-Tabaa, paláce. Odrazil Alžírčany (bitva u Kef, 1807).
Ahmed Bey
1806-1855Bej Tunisu (1837-1855). Modernizátor. Zrušil otroctví v roce 1846 (před USA). Vojenská škola Bardo. Návštěva Francie.
Mohamed Sadok Bey
1813-1882Bej Tunisu (1859-1882). Vyhlásil první ústavu arabského světa (1861). Vládl během protektorátu (1881).
Khayr ad-Din Pacha
1820-1890Reformátoř, první ministr (1873-1877). Autor Mukaddima (1867), reformní spis. Modernizoval vzdělání (Sadiki College). Průkopník tunisského nacionalismu.
Francouzský protektorát
1881 — 1956Dne 12. května 1881 stanovila Bardská smlouva francouzský protektorát nad Tunisií. Francie kontrolovala diplomacii, armádu a finance; Bej si zachoval svou symbolickou autoritu. Rychlá modernizace (železnice, přístavy, školy, koloniální zemědělství), ale vznik mocného nacionalistického hnutí s Bourguibou jako hlavní postavou. Nezávislost dne 20. března 1956.
Pamatujte si
- Bardská smlouva (12. května 1881)
- Založení Destour (1920) a následně Néo-Destour (1934)
- Habib Bourguiba, vůdce nacionalismu
- Campagne de Tunisie (1942-43) — Rommel vaincu
- Nezávislost 20. března 1956
Podrobná chronologie
Smlouva z Bardo
Pod záminkou vpádů Chroumirů do Alžírska francouzská armáda obsazuje Tunisko. Bej Mohamed Sadok podepisuje smlouvu z Bardo, jíž se zřizuje francouzský protektorát. Francie ovládá diplomacii a armádu.
Úmluva z La Marsa
Prohloubení protektorátu. Francie nyní ovládá také tuniskou správu, finance a soudnictví. Vzniká úřad francouzského generálního rezidenta (de facto guvernéra). Bej se stává protokolární autoritou.
Modernisation coloniale
Výstavba železnic (Tunis–Alžír 1898), moderní přístav v Bizertě (1898), úpravy medín, školy, nemocnice. Zemědělská kolonizace: 800 000 hektarů připadá Evropanům (Italům a Francouzům). V Tunisu je prorážena třída Habiba Bourguiby.
Mouvement Jeunes Tunisiens
První moderní nacionalistické hnutí vedené Alim Bach Hambou a Béchirem Sfarem. Požaduje rovnost s kolonisty. Nepokoje v Djellazu (1911): protiitalské výtržnosti. První stávky. Hnutí bylo v roce 1912 potlačeno.
Vznik strany Destur
Šejk Abdelaziz Thaalbi zakládá Tuniskou liberální ústavní stranu (Destur). První masová nacionalistická politická strana. Požaduje návrat k ústavě z roku 1861 a konec protektorátu.
Vznik strany Neo-Destur
Habib Bourguiba, mladý právník, rozděluje Destur a zakládá Neo-Destur, modernější a bojovnější stranu. Bourguiba se stává nesporným vůdcem tuniského nacionalismu. Byl několikrát vězněn.
Campagne de Tunisie (WWII)
Rommelův Afrika Korps a spojenci (Britové, Američané, Svobodní Francouzi) se střetávají v Tunisku. 250 000 německých a italských zajatců. Bitva u Mareth, El Alamein. Tunisko osvobozeno 13. května 1943. Americký hřbitov v Gammarthu (2841 hrobů).
Ozbrojený boj za nezávislost
Partyzáni ve střední části Tuniska („fellagové“). Zavražděni Farhat Hached (odborář, 1952) a Hédi Chaker (1953). Tvrdé francouzské represe. Pierre Mendès France nabízí autonomii (1954). Dohody z Bardo (3. června 1955).
Nezávislost Tuniska
Pierre July, francouzský ministr pro marocké a tuniské záležitosti, a Tahar Ben Ammar, tuniský premiér, podepisují v Paříži protokol o nezávislosti. Tunisko se stává suverénním státem. Bourguiba se triumfálně vrací.
Figures marquantes
Pierre Cambon
1843-1924Francouzský generální rezident v Tunisku (1882–1886). Architekt systému protektorátu. Modernizátor.
Cheikh Abdelaziz Thaalbi
1876-1944Zakladatel strany Destur (1920). Autor knihy „Mučednické Tunisko“ (1920), protikoloniálního pamfletu vydaného ve Francii. Reformistický teolog.
Habib Bourguiba
1903-2000Otec nezávislosti, zakladatel Neo-Desturu (1934), první prezident republiky (1957–1987). Absolvent Sorbonny. Francouzi ho několikrát věznili.
Farhat Hached
1914-1952Odborář, zakladatel UGTT (1946). Postava tuniského nacionalismu. Zavražděn organizací Rudá ruka (francouzskou teroristickou organizací) 5. prosince 1952.
Tahar Ben Ammar
1889-1985Premiér v době nezávislosti (1954–1956). Signatář dohod o autonomii a poté protokolu o nezávislosti.
Tuniská republika
1957 — aujourd'hui
Dne 25. července 1957 Ústavodárné shromáždění vyhlašuje republiku a sesazuje beje Lamína. Habib Bourguiba se stává prvním prezidentem. Zrychlená modernizace (Zákoník osobního statusu pro ženy, vzdělávání, zdravotnictví). Ben Alího převrat v roce 1987, poté Jasmínová revoluce v roce 2011 (první povstání Arabského jara). Demokratická ústava z roku 2014. Politická krize 2021–2024 za Kaïse Saïeda.
Pamatujte si
- Proclamation République (25 juillet 1957)
- Zákoník osobního statusu — práva žen (1956)
- Bourguiba modernisateur (1957-1987)
- Révolution de Jasmin (14 janvier 2011)
- Constitution démocratique (2014) — Prix Nobel 2015
- Demokratická krize za Kaïse Saïeda (2021–)
Podrobná chronologie
Vyhlášení republiky
Ústavodárné shromáždění sesazuje beje Lamína a ruší monarchii. Tunisko se stává republikou. Prvním prezidentem je Habib Bourguiba. Datum se stalo Dnem republiky.
Zákoník osobního statusu
Vyhlášen několik měsíců po získání nezávislosti, zakazuje mnohoženství, zavádí rozvod soudní cestou (právo na něj mají oba manželé) a stanoví minimální věk pro uzavření manželství. Revoluční text pro arabsko-muslimský svět. Datum se stalo Dnem žen.
Bourguibovo prezidentství
30 let u moci. Modernizace: bezplatné a povinné vzdělávání, školní docházka dívek, plánování rodiny (1964 — první muslimská země), znárodňování. Prozápadní politika, rovnováha v Maghrebu. Bourguiba se v roce 1975 stává „doživotním prezidentem“.
Legalizace více stran
Bourguiba oficiálně povoluje více stran. Je legalizováno několik stran: MDS, PCT (komunistická). Socialistická destúrovská strana však zůstává hegemonem. První parlamentní volby s více stranami.
Ben Alího převrat
Předseda vlády Zín Abidín Ben Alí sesazuje Bourguibu (84 let, sedmi lékaři prohlášen za senilního) podle článku 57 ústavy. „Lékařský převrat“. Bourguiba je až do smrti (2000) držen v domácím vězení v Monastiru.
Régime de Ben Ali
23 let u moci. Hospodářský rozvoj (růst 4–5 % ročně), cestovní ruch, infrastruktura. Ale rostoucí autoritářství: zmanipulované volby (Ben Alí znovuzvolen s 99,98 % v roce 2009), korupce (klan Trabelsi), represe. Tunisko patří mezi nejvíce represivní režimy severní Afriky.
Immolation de Mohamed Bouazizi
V Sidi Bouzidu se pouliční prodavač Mohamed Bouazizi upaluje po policejním ponížení. Jeho smrt 4. ledna 2011 vyvolává vlnu masových demonstrací po celém Tunisku. Začátek „Jasmínové revoluce“.
Chute de Ben Ali
Po 4 týdnech masových demonstrací a obětí (přes 300 zabitých policií) Ben Alí prchá do Saúdské Arábie. Konec 23 let diktatury. Začátek Arabského jara (následují Egypt, Libye, Sýrie a Jemen). Tunisko je jedinou zemí, které se demokratický přechod podařil.
Premières élections libres
Volba Ústavodárného shromáždění. Ennahda (umírněná islamistická strana) končí první (37 %). Koalice Trojka s Ettakatol (levice) a CPR (střed). Moncef Marzouki se stává prezidentem.
Demokratická ústava
Vyhlášení nejprogresivnější ústavy arabského světa: demokracie, dělba moci, lidská práva, rovné zastoupení mužů a žen na kandidátních listinách, svoboda svědomí. Mezinárodně uznávaná.
Prezidentství Béji Caïd Essebski
První demokraticky zvolený prezident (volby 2014). 92 let při své inauguraci. Politika stabilizace. Zemřel v úřadě v červenci 2019.
Nobelova cena míru
Kvarteto národního dialogu tunisijského (UGTT, UTICA, LTDH, Komora právníků) obdrží Nobelovu cenu míru za záchranu tunisijské demokratické transition v 2013-2014, po politických vraždách (Chokri Belaïd, Mohamed Brahmi).
Volba Kaïse Saïeda
Nezávislý vysokoškolský ústavář Kaïs Saïed je zvolen prezidentem (72,7 % ve 2. kole) proti Nabilovi Karouimu, mogulovi médií. Kampaň bez reklamy, minimální financování. Zvolen na programu přímé demokracie a boje proti korupci.
Hlavní politická krize
Kaïs Saïed odvolá premiéra, pozastavuje Parlament a koncentruje moc do svých rukou. Opatření označována opozicí jako "ústavní převrat". Schválena většinou obyvatelstva tváří v tvář ekonomické a zdravotní krizi (Covid).
Nová ústava
Referendum schválí novou ústavu (94,6 % ano, ale účast pouze 30 %). Hyper-prezidentský režim. Drastické snížení pravomocí Parlamentu. Kritizováno mezinárodními nevládními organizacemi.
Znovuzvolení Kaïse Saïeda
Zvolen na druhý mandát s 90,7 % hlasů v elekcích bez vážné konkurence (hlavní oponenti věznění nebo zabráněno jim kandidovat). Mezinárodní kritika za demokratický úpadek.
Významné osobnosti
Habib Bourguiba
1903-2000Zakladatel moderní Tunisie. První prezident (1957-1987). Modernizátor. Kodex osobního statusu. Zemřel v Monastiru.
Zine El-Abidine Ben Ali
1936-2019Autoritářský prezident (1987-2011). Sesazen Jasminovou revolucí. Vyhnanec v Saúdské Arábii až do své smrti.
Béji Caïd Essebski
1926-2019První demokraticky zvolený prezident (2014-2019). Stabilizátor po revoluci. Zemřel v úřadě.
Kaïs Saïed
1958-Současný prezident od 2019. Ústavář. Zvolen na programu boje proti korupci. Kritika za demokratický úpadek od 2021.
Wassila Bourguiba
1912-1999Druhá manželka Bourguiby (vdána 1962-1986). Hlavní politický vliv. Ikonická první dáma.
Mohamed Bouazizi
1984-2011Pouliční prodejce, který se upálil 17. prosince 2010 v Sidi Bouzidu. Spouštěč Jasminovy revoluce a arabského jara.
